Rozpoznejte ataku
Jak rozpoznat ataku
prof. MUDr. Jan Mareš, Ph.D.
Ataku (relaps) definujeme jako náhlé nebo postupné zhoršení neurologických potíží, které mají odpovídající nález při objektivním neurologickém vyšetření. Znamená to tedy, že zhoršení, které pacient pociťuje, musí být doprovázeno potvrzením při neurologickém vyšetření. I když v současné době v rámci diagnostiky a terapie nemůžeme vyloučit nebo ignorovat i ataky proběhlé, které mají čistě vyjádření v popisu pacienta (anamnestické ataky) a které s odstupem času již nemají objektivní neurologický nález.
Vedle těchto atak existují tzv. příznaky nemoci (multiple sclerosis symptoms), které představují různé projevy v oscilující intenzitě – v závislosti na únavě nebo přehřátí organismu (Uthoffův fenomén). Ataku může vyvolat psychické či fyzické trauma, očkování (vakcinace), infekce a jiné endo- či exogenní faktory, u infekcí pozor na zhoršení či objevení nových neurologických příznaků, zvláště v souvislosti s teplotami. Nejedná se o skutečnou ataku, ale tzv. pseudoataku vznikající v průběhu infekce, která zpravidla odezní po skončení infekce. Pokud neodezní, můžeme hovořit o infekčně navozené atace.
Co se týče tíže atak, existuje řada kritérií, podle kterých lze tíži zhodnotit, objektivní kritéria jsou dána objektivním neurologickým vyšetřením, se stanovením postižení funkčních neurologických systémů v rámci tzv. EDSS škály (expanded-disability-state-scale examination), ale také méně objektivními parametry, jako jsou zachování pracovních schopností, míra ovlivnění denních aktivit, popř. vyžádání podání systémových kortikosteroidů či vyžádání jejich podání za hospitalizace.
Podle mezinárodních doporučení a nomenklatury pro to, aby se zhoršení objektivního neurologického stavu mohlo definovat jako ataka, musí potíže přetrvávat nejméně 24 hodin, interval mezi dvěma atakami (aby šlo o 2 ataky, nikoliv o 1 kumulovanou), musí být delší než 30 dní a jejich výskyt nesmí být hodnocen v rámci probíhající infekce.
Co je důležité vědět ze strany pacienta s onemocněním RS?
Je potřeba si uvědomit, že imunitní systém a nervová soustava jsou v těsném propojení a reagují stejně tak na fyzické, jako na psychické podněty. Jinými slovy, pokud se objeví nějaký neznámý nebo nový příznak či změna v charakteristice stávajících příznaků, je potřebné, aby si pacient v takové situaci dopřál více odpočinku včetně spánku a pakliže potíže přetrvávají či stupňují se, vyhledal co nejdříve svého ošetřujícího neurologa, který zhodnotí stav a zajistí adekvátní péči včetně terapie.
Je důležité také vědět, že vedle již zmíněných projevů nemoci může ale jít pouze o nežádoucí účinek léčby, proto je potřeba na tuto skutečnost pamatovat nejen ze strany lékaře, ale i pacienta, aby byl vnímavý a byl připraven na nové, dosud neznámé symptomy lékaře upozornit. Příkladem může být zhoršení zrakové ostrosti nebo zhoršení zraku při léčbě fingolimodem anebo v důsledku makulárního edému, příp. progresivní multifokální leukoencefalomyelopatie (PML), což je závažný progresivní zánět CNS při léčbě (např. natalizumabem, fingolimodem nebo dimethylfumarátem). Mezi další nežádoucí účinky mohou patřit zažívací potíže (vč. pocitu na zvracení) při iniciální léčbě dimethylfumarátem, zčervenání v obličeji, vypadávání vlasů nebo bolesti hlavy a závratě v důsledku hypertenze při léčbě teriflunomidem. Dnes jsou velmi dobře známé i tzv. chřipkové příznaky (bolesti svalů, kloubů, třesavka, zimnice, teploty) v důsledku podání interferonu beta 1a nebo 1b, příp. celková reakce s bušením srdce a pocením po aplikaci glatiramer acetátu (která je spíše výjimečná). Přestože uvedené nežádoucí účinky nemají zpravidla charakter neurologického postižení, je dobře o nich vědět v rámci diferenciální diagnostiky ataky, zejména v případě PML.
Článek vytvořen ve spolupráci s Unie ROSKA
